Ohlédnutí za rybářským soustředěním 2019
V uplynulých „zimních“ měsících jsem často vzpomínal na dny, které jsme spolu s dětmi z rybářského kroužku Lednice strávili v nejdecké pískovně. Ve dnech 26. 8. – 1. 9. tam proběhlo soustředění mladých rybářů, kteří si z těch pár dní odnesli více zážitků, než leckdo nezažije za celý rok. Jak říká jeden můj kamarád: „Zážitek nemusí být vesměs pozitivní, ale musí být silný“. Něco na tom bude. Samozřejmě, že děti nepodstupovaly žádný teror, ale pro většinu z nich byl zážitek jen opustit svůj pokojíček a spát ve stanu bez počítače a své postele. Pokud už člověk vystoupí ze své komfortní zóny, tak musí počítat např. i s nějakým tím hmyzákem, kterého může ve spánku dokonce i pozřít, ale na druhou stranu, kdo nemá doma ani jednoho pavouka či mouchu. Navíc to v dnešní době už není až tak exotický gurmánský zážitek, ale nebojte se, šlo pouze o náhodnou degustaci, jídla bylo dost.
Soustředění se zúčastnilo celkem 8 dětí a nachytalo se přes 200 ryb. Kázeň udržovali celkem 4 vedoucí a 1 policejní pes Fík. Děti lovili ryby přímo na pískovně a zapisovaly si za ně body. Jelikož chytání na této lokalitě bylo monotónní a lovící potřebovaly často změnu, tak jsme se s většinou dětí přesouvali na nedalekou Zámeckou Dyji. Vzhledem k tomu, že je to otevřená voda, tak jsme nikdy nemohli vědět, co ulovíme a překvapení na sebe nedalo dlouho čekat. Hned při prvním nočním lovu, kdy jsme se snažili chytit sumce na rousnice, jsem dostal razantní záběr do prutu a s napětím jsem čekal, zda to bude slibovaný sumec. Při zdolávání ryby jsem si připadal jako hokejista při trestném střílení, jak mi děti fandili a kdybych o ni přišel, jistě by na mě pískali a bučeli. Rybu se mi podařilo dostat do podběráku, ale byl to úhoř. Jelikož mám celkem panickou hrůzu z hadů, tak jsem se s husí kůží začal svíjet podobně jako ta hadí ryba. Když jedno z dětí zvolalo „ty vole úhoř, uspíme ho“, tak jsem šel do kolen. Do té doby jsem myslel, že jde jen o výmysl, ale nevěřil jsem vlastním očím. Rybu otočili břichem vzhůru a dvakrát ji přejeli rukou od hlavy k ocasu a úhoř ležel nehybně v jako já, když mi ráno zvoní budík do práce. Poté jsme ještě chytili dva menší sumce a šli spát.
Jelikož bylo celý pobyt velké horko a k vodě jsme to měli, co by kamenem 14 x dohodil, byly jsme pečení vaření na místním „kou – Pališti“ (Pališti). Nebylo nás moc, ale jelikož jsme byli veselí a cesty jsme si zkracovali zpěvem, všichni věděli, že jdeme k vodě a připojovali se k nám i další děti. Mimo koupání jsme hráli na babu a pořádali soutěže ve skocích do vody.
Díky vstřícnému gestu jsme si mohli jeden ze dnů zpestřit plavbou ze Zámeckého parku k Janohradu. Děti se dozvěděly spoustu zajímavých informací a v průběhu cesty poznávaly floru a faunu v okolí. V cíli jsme konstatovali, že ani usilovným houpání na klidné hladině není možné potopit loď 1. PLAVEBNÍ s.r.o.
Jedno odpoledne jsme vyhnali děti od prutů a uspořádali tradiční fotbalový zápas v gumákách. Jelikož na slunci bylo jako v peci, tak jsme klání přesunuli do remízku mezi stromy. Díky velice těžkému terénu a množství kmenů, padaly góly jen z bezprostřední blízkosti. Po zápase byli všichni příjemně unavení a děti se brzy po koupání rozešly do svých stanů. Za pár hodin si znovu obuly gumáky a rozespalí se vydaly na strachuplnou stezku odvahy. Hned u prvního stanoviště je únava přešla a adrenalin je nabudil k větší pozornosti. I když na konci stezky byli všichni nebojácní hrdinové, během ní se často ozývaly z čistě chlapecké výpravy dokonce dívčí výkřiky.
Po vyhlášení výsledků soutěže a krátké rekapitulaci společně stráveného času, jsme uklidili pískovnu, rozloučili se a naše cesty se rozešly stejně náhle, jako se protnuly.
